Bylo to 13. dubna 1970, když se ozvalo to chladné, ale nezapomenutelné: „Houstone, máme problém.“
V té chvíli se kabina Apolla 13 změnila z útulného, strojově přesného prostoru na šachovnici, kde každé rozhodnutí mohlo být šach mat pro astronauty. Posádka i lidé v řídicím středisku měli své seznamy úkolů, pravidla a procedury — to byly jejich protokoly. Ale když se v útrobách lodi rozletěla kyslíková nádrž, rozletěly se i všechny protokoly. Nikdo v tu chvíli nevěděl, co dělat.

V očích astronautů a inženýrů v Houstonu se zračila stejná otázka: Jak tohle zvládneme? A… přežijeme?
Ve vzdálenosti přes 320 000 kilometrů od Země uprostřed ničeho započal zápas o holý život. V jednu chvíli bylo vidět inženýra, jak s pevným výrazem ve tváři porovnává hodnoty tlaku, a o pár minut později zase jiného, jak skládá improvizovaný filtr z plastového sáčku, lepicí pásky a kusu kartonu.

To, co se odehrávalo mezi těmito dvěma okamžiky, nebyla jen technická improvizace. Byl to tanec dvou odlišných, ale neoddělitelných způsobů myšlení — přesného, procedurálního a volně tvořivého. Tanec, který v našich hlavách vedou dvě mozkové sítě: Task-Positive Network a Default Mode Network.

Proč se nedokážeš soustředit?

Právě o tanci dvou neoddělitelných, ale vzájemně protipólných sítí se dnes budeme bavit. Synergie tance totiž ovlivní kvalitu úrovně přepínání tvé pozornosti. A ačkoli se možná nikdy nedostaneš do pozice astronautů mise Apollo 13, kde synergie výše zmíněných dvou sítí bude mít přímý vliv na to, jestli přežiješ nebo ne, možná se dozvíš něco, co zvýší kvalitu každého tvého dne — a spolu s tím i kvalitu celého tvého života.

DMN – pohled dovnitř

DMN, neboli Default Mode Network, je typ neuronové sítě v našem mozku, která je aktivovaná, když se zrovna na nic nesoustředíme. Z názvu default lze vyčíst, že se jedná o výchozí nastavení naší mysli a je to právě výchozí nastavení mysli, které nás podněcuje ke kreativitě, sebevnímání a inovacím. Kdy ale k tomu dochází?

Možná ten stav znáš – zrovna ničemu ve svém okolí nemusíš věnovat pozornost, ležíš na lehátku u moře, pozoruješ mraky a v dáli sem tam zavříská racek. V tu chvíli nevykonáváš žádný exekutivní úkol, na nic se nesoustředíš a ani vědomě nereguluješ své chování nebo myšlenky. Prostě jen tak jsi.

Co obvykle v takovou chvíli děláš? Koukáš do blba a přemítáš nad tím, co bylo včera, co je dnes a co bude zítra. Myšlenky nejsou regulovány tvojí pozorností, a tak si cestují, kudy se jim zachce, a propojují se jedna s druhou. Najednou si vzpomeneš na to, jak tě potěšila včerejší narozeninová party, že ta slečna nalevo od tebe má působivé vzezření a jak by to asi bylo zajímavé pracovat v NASA a létat na dovolenou ne do Karibiku, ale na Mars.

Tahle plejáda spletitých, nekontrolovaných myšlenek – rekonstrukce minulosti, interpretace přítomnosti a simulace budoucnosti – je znakem tvé defaultní neuronové sítě (DMN). Je to právě ona, kdo se snaží mozek zabavit, když nemá co na práci. A jako taková hraje důležitou roli v naší kreativitě a introspekci. Tzn. ve schopnosti směrovat naši pozornost dovnitř – do svých pocitů, emocí a myšlenek.

V kontextu kreativity jsi schopný lépe si tvořit souvislosti, nacházet nová, inovativní řešení a vidět vzorce i tam, kde nejsou. Kreativita je ale zároveň odrazem tvé autenticity – toho, kým jsi, tvého sebevyjádření – a tím i plynule navazuje na introspekci, která ti umožňuje přezkoumat tebe samého. Uvědomit si, co cítíš, co v sobě prožíváš, jak na věci reaguješ apod.

V reakci na to můžeš najednou zjistit, že to, co jsi dělal doposud, už tě tolik nenaplňuje. Že cítíš nespokojenost a duševní vyčerpání a že potřebuješ změnu. Že například chceš vystoupit ze své práce a začít podnikat. Jenže najednou se objeví otázka: „S čím já vůbec podnikat budu?“

Máš-li kreativního ducha, který souvisí s DMN, může tě napadnout něco, co ještě nikoho nenapadlo – a udělat průlom.

Protože DMN souvisí s kreativitou, tedy kombinací všech možných informací, myšlenek a emocí dohromady, úzce se také váže na nudu. Co to vůbec nuda je? Nuda je stav, kdy aktuální dění kolem tebe tě nenaplňuje – nepřikládáš tomu důležitost a mozek tě neodměňuje žádným dopaminem.

No a když se mozek opět nudí – když ho „film“ z okolního světa v podobě nezáživné přednášky na mikroekonomii nebaví – pustí si svůj vlastní film. Film tvořený ze souboru toho, co už si kdysi v minulosti uložil – informace, myšlenky, pocity, emoce… A nyní uprostřed nezáživné přednášky to začne patlat všechno dohromady a lidově řečeno začne chytat lelky.

Jinými slovy, když mozka přestane bavit dění ve vnějším okolí, obrátí pozornost dovnitř. Podobně jako když venku zuří vánice a ty, namísto koukání z okna, začneš hledět do hořícího krbu v příkroví.

A právě ten kurátor pohledu dovnitř, kurátor kreativity a introspekce, je DMN.

TPN – pohled ven

Naproti DMN stojí TPN, neboli Task Positive Network – neuronová síť zaměřená na úkol. Jestliže DMN bylo zaměřené na pohled dovnitř, TPN hledí naopak ven. Cílem této mozkové sítě je koncentrovaná pozornost na věci vně. Tedy že se vědomě rozhodneme svou pozornost usměrnit a ze spletité plejády nekontrolovaných myšlenek vytvoříme ucelený tok pozornosti, který plyne jedním směrem – směrem psaní semestrální práce, poslechu podcastu nebo naslouchání partnerce/partnerovi.

Není proto pochyb, že TPN stojí především za logickým přemýšlením, vykonáváním úkolů, seberegulací a vším, kde vědomě svou pozornost potřebujeme zkrotit. Z tohoto pohledu bude TPN aktivována např. v práci, při studiu, čtení, poslechu podcastu nebo při jízdě v autoškole.

Co ale TPN staví na takový piedestal důležitosti? TPN pracuje s pozorností, a pozornost se v dnešní době stala jedním z nejvíce obchodovatelných zboží. Kam jde pozornost, tam jdou i finance. I proto se do marketingového a reklamního průmyslu investují stovky miliard dolarů. V souladu s moderními technologiemi, personalizovanými algoritmy a umělou inteligencí je dnešní svět nadesignován na maximální uchycení a zneužití naší vnější pozornosti – našeho TPN.

Pozornost je jako směrovaná energie, a energii máme omezenou. V jednu chvíli, je-li vyplýtvána nekonečným scrollováním na sociálních sítích, pornem nebo jiným druhem instantní zábavy, nebude se nám jí již dostávat na věci, na kterých doopravdy záleží.

S pozorností – a v konečném důsledku s TPN a DMN – je úzce spojen dopamin, a s jeho poruchou pravděpodobně i ADHD.

Salientní neuronová síť – přepínání mezi DMN a TPN

Když jsme rozebrali DMN i TPN, můžeme se podívat ještě na jednu neuronovou síť, která slouží jako jakýsi pojitel obou dvou sítí. Tzv. salientní neuronovou síť.

Slovo „salientní“ vychází z latinského slovesa salire, které znamená „vyskakovat“. Odtud pochází anglické slovo salient, jež znamená nápadný, hlavní, význačný, vyčnívající nebo přitahující pozornost.

V překladu salientní neuronová síť určuje, kam budeme směrovat svou pozornost – dovnitř, nebo ven? A podle toho, která neuronová síť se aktivuje – DMN nebo TPN?

Pojďme si celý proces rozebrat od úplného počátku. Když v prostředí kolem sebe něco vidíš, slyšíš nebo cítíš, tvůj mozek dostává senzorickou (smyslovou) informaci, u které určí její důležitost. A podle úrovně důležitosti salientní neuronová síť aktivuje DMN nebo TPN.

Například když uvidím (zraková smyslová informace), jak se na mě žene tygr, moje salientní neuronová síť uzná, že teď není vhodný čas na přemýšlení, co bude zítra k obědu (DMN) a že bychom pozornost měli spíše zaměřit na útěk. Otěže v tu chvíli proto převezme TPN. Jak se TPN aktivuje, koncentruje všechny myšlenkové pochody na tygra a na prostředí, ve kterém se nacházím, a stanoví úkol, na který se máme koncentrovat – utéct.

Naopak když ležím na pláži na lehátku, salientní neuronová síť není vzrušená žádným podnětem z okolí (žádný přímořský tygr) – v okolí není nic tak důležitého, kvůli čemu by měla zapnout TPN na vědomou pozornost. Místo toho aktivuje DMN a mozek začne surfovat na vlně svých myšlenek.

Dopamin – úroveň důležitosti

Řekli jsme si, že salientní neuronová síť tedy přepíná mezi DMN a TPN podle úrovně důležitosti informací, které přijímáme.

Jak ale salientní neuronová síť pozná, co důležité je, a co není? Kouzlo spočívá v dopaminu – molekule, která v našem mozku říká, čemu bychom se měli věnovat a čemu ne. Co má smysl a co nemá. Co důležité je a co není.

Například když se mi povede utéct před tygrem, dostanu za odměnu silnou dávku dopaminu. Mozek mi říká, že jsem jednal správně, a příště, až znovu uvidím tygra, bych svůj závod o život měl zopakovat.

Stejné je to i s méně extrémními počiny – dělám-li něco, co mi dává smysl, můj mozek rovněž vyšle dopaminovou vlnu jako signál, že v tom mám pokračovat. Proč? Protože to má smysl.

A právě dopamin úzce souvisí s TPN – neuronovou sítí zaměřenou na koncentraci pozornosti na úkol. Nicméně, když je dopaminu málo, tedy mozek se nudí, aktivuje se spíše DMN (mozek si pustí svou vnitřní televizi plejády myšlenek).

Dopamin proto slouží jako rádce salientní neuronové sítě, jíž říká, kterou neuronovou síť – TPN nebo DMN – aktivovat. Je-li podnět v prostředí kolem nás – pěkná slečna – důležitý, vyplaví se dopamin, který sdělí salientní neuronové síti, aby na podnět plně směrovala svou vědomou pozornost

Naopak je-li podnět nezáživný, jako výše zmíněná přednáška z mikroekonomie, nebudeš mít tolik dopaminu a salientní neuronová síť nechá běžet DMN.

Což vyústí v přemýšlení o tom, kam půjdu zítra na kávu, a veškerá pozornost obejde přednášku k tomu, jestli mám spíše chuť na cappuccino, nebo jenom espresso.

ADHD – když dopamin radí špatně

Když nyní chápeme, co jsou to TPN a DMN, víme, jakou roli v tom hraje salientní neuronová síť a kde se zde objevuje dopamin, můžeme přejít k tomu, proč je tak důležité udržovat obě dvě sítě v aktivačním ekvilibriu – tedy stavu, kdy ani jedna síť není příliš aktivní na úkor té druhé.

Jedním z nejlepších ukázkových případů je ADHD, neboli porucha pozornosti s hyperaktivitou. Lidé s ADHD obvykle mívají potíže s udržením pozornosti – a to zejména v případech, kdy jsou činnosti repetitivní, nezáživné a není v nich vidět přílišný smysl.

Zároveň lidé tohoto typu bují kreativitou, nedokážou zůstat dlouho na jednom místě a mají něco, čemu se říká asociativní horizont a divergentní myšlení – tedy schopnost spojovat informace, které mezi sebou zdánlivě nemají žádnou vazbu, a schopnost kreativity.

Nepřipomíná nám to něco?
Neschopnost koncentrovat pozornost po delší časový úsek může být znakem nedostatečně aktivovaného TPN. Naproti tomu schopnost bujarého kreativního a divergentního myšlení, kde vznikají inovace, nápady a pokrok, je znakem DMN.

Lidé s ADHD mají pravděpodobně poruchu dopaminové distribuce. Kvůli malé koncentraci dopaminu se těžko aktivuje TPN, které by dokázalo držet pozornost po delší dobu.

Nejspíše i proto jsou lidé s ADHD schopní dlouhodobě udržet pozornost jen tehdy, když v tom, co dělají, vidí absolutní smysl a mají v tom velkou vášeň – nebo když jsou jejich dopaminergní centra stimulována externě: kofein, cukr, sociální sítě, ale i léky typu Adderall (na bázi amfetaminových solí) nebo Ritalin (na bázi methylfenidátu).

Tím, že je mozek permanentně znuděný z okolí, aktivuje salientní neuronová síť DMN, která začne spojovat myšlenky, informace, emoce a pocity, a z nich vytváří nové nápady a kreativní řešení.

Zejména malé děti pak mají problém s tím, že i když se mermomocí snaží udržet aktivní TPN, aby mohly přečíst více než dvě stránky knihy, rychle se začnou nudit a salientní neuronová síť přepne na DMN.

Netřeba dodávat, že lidé s ADHD jsou kvůli malým množstvím dopaminu náchylnější k závislostem – tedy ke stimulům, které jim dopamin dokáží zvýšit.

Extrém vede k extrému

Jak se ale přílišná aktivace jedné sítě projevuje u běžného člověka?V prvé řadě je důležité zmínit, že TPN a DMN mají mezi sebou antagonistický vztah. To znamená, že je-li aktivní jedna síť, měla by se deaktivovat ta druhá.

Můžeš si to představit jako dvě žehličky, které mají sklony k přehřátí. Ekvilibrium, neboli rovnováha, znamená, že umíš mezi žehličkami přepínat – nejprve žehlíš jednou, a když vidíš, že se začíná přehřívat, sáhneš po druhé a takhle je střídáš. Když si ale nedáš pozor a žehlíš jednou žehličkou příliš dlouho, přehřeje se ti a rozbije se.

U TPN žehličky to znamená, že když se příliš dlouho na něco soustředíme, příliš dlouho „žehlíme“ mnoho úkolů a nedáváme si čas na odpočinek a regeneraci, naše salientní neuronová síť začne současně aktivovat DMN.

Možná to znáš – máš za sebou dlouhý den, jsi vyčerpaný/á, ale ještě chceš přečíst pár stránek knihy. Snažíš se soustředit, ale najednou zjistíš, že jsi myšlenkami úplně jinde.
To je případ přetíženého TPN a aktivovaného DMN.

Právě dlouhodobá přílišná aktivita TPN může vést ke:

• snížení kreativity
• tunelovému vidění
• ztrátě asociativního myšlení
• a nakonec i k vyhoření

A co příliš aktivní DMN?
To je, jinými slovy, stav, kdy si necháváme až příliš času na sebe. Nejsme na nic zaměření a náš mozek se nudí, tak spustí svou vnitřní televizi myšlenek.

Nevýhoda je ale v tom, že mozek přidává větší důležitost myšlenkám negativním, a tak se může stát, že zabředneme do začarovaného kruhu negativních myšlenek, které vyvolávají další negativní myšlenky… a ty zase další.

V psychologii se tato začarovaná spirála negativních myšlenek označuje termínem ruminace a bývá zodpovědná za prohloubení stavů deprese a úzkostí.

Co si z toho mohu vzít do reálného života?

Nyní se dostáváme ke konečné praktické části, kde ti ukážu, jak výše uvedené znalosti můžeš využít v reálném životě.

Podobně jako astronauti mise Apollo 13 museli docílit ekvilibria obou neuronových sítí, aby přežili, i ty můžeš uvést do rovnováhy jak DMN, tak TPN, abys přežil v informačním světě, kde je pozornost vzácnější víc než kdy dřív.

Jak ale této rovnováhy docílit?

V prvé řadě si polož otázku: „Dávám v průběhu svého dne dostatek času jak smysluplným úkolům, které mě naplňují, tak i chvílím, kdy se na nic nesoustředím a jsem jen sám se sebou?“

Když vidíš, že ti neustále myšlenky létají všude jinde, jen ne tím směrem, kterým bys chtěl, budeš mít nejspíše přehřáté TPN.

Zkus proto na chvíli zastavit – sednout si, poslouchat hudbu, meditovat, jít do sauny nebo na procházku – a nech svůj mozek vybublat myšlenkami.

Až se poté vrátíš, bude se ti soustředit mnohem lépe, ba co víc – možná tě ve chvílích klidu napadne i řešení pro tvůj úkol, které bys jinak nikdy neviděl.

V opačném případě, když vidíš, jak tě zmáhají negativní myšlenky a tvé DMN se přehřívá, zkus svou pozornost přesměrovat na nějaký úkol. Něčím svou pozornost zaměstnat.

Vycházím z principu, že mozek nemůže současně koukat doleva i doprava, stejně jako nemůže současně věnovat pozornost práci a zároveň přemýšlet o nedávném rozchodu.

Pevně věřím, že podaří-li se ti dosáhnout ekvilibria obou neuronových sítí, bude tvůj život bujet kreativitou, nápaditostí a inovacemi – stejně jako astronauti mise Apollo 13, které napadlo vytvořit filtr z plastového sáčku, lepicí pásky a kusu kartonu.

A zároveň se budeš schopen plně koncentrovat ve chvílích, kdy to je doopravdy potřeba – podobně jako inženýři, kteří z tak chabého improvizačního materiálu dokázali vytvořit filtr, jenž jim nakonec zachránil život.

---

Zdroje

• Huberman, A. (n.d.-b). YouTube. https://www.youtube.com/watch?v=hFL6qRIJZ_Y&t=1600s
• Neuroscientifically Challenged. (n.d.). YouTube. https://www.youtube.com/watch?v=YV3QuF-2wdw
• What in the ADHD? (n.d.-b). YouTube. https://www.youtube.com/watch?v=OEXddJp93fc
• Huberman, A. (n.d.-b). YouTube. https://www.youtube.com/watch?v=QmOF0crdyRU&t=1803s
• https://consensus.app/search/how-does-salient-neuronal-network-work-in-terms-of/cNDWm-U_TNuNSQtrRvbHew/?utm_source=share&utm_medium=clipboard